Každý člověk chce vždycky mít takové bydlení, aby se mu tam líbilo nejvíce, aby vždycky člověk si myslel, že bydlí tak, jak se mu líbí a také hlavně zdravě a poctivě. Znám ale některé rodiny, které mají zrovna takové bydlení, které je slušné a čisté, zdravé, tak zrovna nemají. Někdy je mi to líto, ale také hlavně si lidé musí uvědomit, jestli třeba mají takové bydlení a takový život, že si to zaslouží anebo je to tak baví anebo jednoduše třeba na to nemají peníze. Já chápu, že někdy je to třeba opravdu hodně drahé, aby si lidé udělali nějaké pěkné bydlení. Takové bydlení, aby to bylo podle jejich představ.
Podle jejich tužeb. Někteří lidé třeba touží žít tak, aby měli veliký dům a velikou zahradu. Ale když na to jednoduše nemají peníze, tak se musí spokojit s malou garsonkou anebo s malým bytem, nějaký třeba dvoupokojový bytem a podobně. I když je třeba pět lidí nebo i více lidí, tak znám jednu rodinu, která bydlí opravdu v malém bytě a je jich tam asi šest nebo sedm lidí. A myslím, že to je třípokojový byt a to maximálně. A řeknu vám, že je to opravdu hrozné. Vždy, když k nim jdu na návštěvu, tak tam je spíše samá postel. Oni snad mají celý obývák jenom zaplněný postelemi.
Všude je samá postel a kuchyň je tak malinká, a tak špinavá, že si kolikrát říkám, že už tam nikdy na návštěvu nepůjdu. Anebo půjdu, ale už si tam nikdy nedám nic k pití, ani k jídlu, ani kávu, natož tedy vlastně k jídlu. Vážně nikdy! Takže já vždycky, když tam jdu, tak si s sebou nosím láhev s pitím a říkám, že mi tohle stačí, že je nebudu obtěžovat, aby mi někdo dával nějaké jídlo a podobně. Proto každý člověk si musí udělat takové bydlení, které chce. Ani nevím, jestli to těm lidem vadí, že mají takové chudé, ušmudlané bydlení anebo jestli na to nemají peníze a chtěli by bydlet jinak. Tohle nevím, ale bohužel se jich na to zeptat nemůžu, abych je neurazila.