Stát se v dnešní době řidičem auta není vůbec složité. To člověk nejdřív uspoří malé peníze, aby měl na autoškolu, pak tuto absolvuje, sežene větší peníze, aby si mohl nějaké to auto koupit nebo někdy aspoň vypůjčit, a už se může jezdit.
Vypadá to docela jednoduše, že? Ale je to takové?
V jistém ohledu ano, v jistém tomu ale nemusí být tak. Ve srovnání s dobami socialismu, kdy nebylo leccos, a tedy i automobily, často k sehnání a na nová auta se čekalo v dlouhých pořadnících, respektive se kupovaly na inzerát pochybné ojetiny za rovněž dost neúnosné částky, je dnes určitě líp, protože dnes už je u nás prodejců nových aut i autobazarů víc než dost a kolikrát se nám tito prodejci i vysloveně podbízejí, jenom abychom u nich nakoupili to, co nám nabízejí. Ale co se týká cen, není to dnes vlastně až tak moc odlišné od oněch časů; stále se tu prodávají vozidla za dost vysoké částky, které jen tak někdo z kapsy nevytáhne. Akorát bylo za oněch časů levněji, protože jsme byli současně žebráky ve srovnání s dneškem.
Rovněž provoz aut je dnes cenově odlišný. Dříve platili motoristé za pohonné hmoty poměrně dost ve srovnání s běžnými příjmy a zřejmě daleko dráž vycházely i pokuty za špatný stav vozidel, protože byly nedostatkové i náhradní díly, i dostupní automechanici, a tak se dělalo, co se dalo, aby to aspoň jezdilo. A dnes zase zaplatíme daleko víc za údržbu, která je sice mnohem dostupnější, ale také náročnější vzhledem ke složitosti nových vozů, které toho obsahují daleko víc než kdysi, za dálniční známky, technické prohlídky, povinné ručení atd.
A kdy se lidé projížděli lépe? Tehdy nebo dnes? To je také někdy těžké k zodpovězení. Protože socialistická vozidla nejezdila ani tak rychle, ani tak bezpečně a spolehlivě jako vozidla dnešní, a to nejen vzhledem ke stavu vozovek, ale zase jich tehdy nebylo tolik, a tak to jelo, na rozdíl od dneška, když jsou silnice často natolik plné aut, že se víc stojí v kolonách než jede.