Blog

V minulosti patřilo čtení mezi oblíbené zábavy. Muži i ženy rádi vzali do ruky knihu, zvláště za sychraného počasí či dlouhých zimních večerů. Tato tradice však již delší dobu upadá. Zdá se, že zájem o knihy klesá, a čím dál méně lidí pro zábavu zasedne s knihou.

To se samozřejmě projevuje i jinak. Například písemný projev se stává mnohem méně kultivovaný, najdeme v něm více pravopisných i gramatických chyb. Celková kultura i způsob vyjadřování také klesá. Rozhodně tedy není od věci se ptát, jak jsme mohli něco takového dopustit.

Pravdou je, že vinu za to nesou opět jen sami lidé. Přitom právě v dnešní uspěchané době by čtení bylo něco, čím můžeme svou mysl uklidnit a relaxovat. Bohužel, většina lidí se již neumí ponořit do psaného příběhu, a ani to nechce umět.

Důvodem je to, že máme spoustu jiných druhů zábavy, které nevyžadují takové soustředění a které nechávají náš mozek ve zrychleném tempu. Sem lze zařadit filmy – pokud zrovna nesedíme v kině, pak je mnohdy sledujeme jen na půl oka, máme je v podstatě jako jakousi kulisu. Tím nám klesá schopnost plně se soustředit na jednu věc.

To také často znamená, že člověk již není schopen si něco déle udržet v paměti. Pokud máme rozečtenou knihu a druhý den se k ní vrátíme, víme, co se tam doposud odehrálo. Tato schopnost se pomalu, ale jistě vytrácí, a je to také jednou z věcí, která odrazuje od čtení.

Proto bychom měli vést děti ke knížkám již od malička. Nenuťme je však číst něco, co nechtějí – ať se samy rozhodnou. Koneckonců, každý z nás si ze školy pamatuje povinnou četbu. Tu neměli rádi ani skutečně vášniví čtenáři, a u mnohých nakonec znamenala konec lásky ke čtení.

Je tedy důležité, abychom si v sobě tuto schopnost neustále pěstovali. Nejenže je to zdravé pro náš mozek, ale také nám to pomůže udržet se duševně svěží až do vysokého věku – a to chce přeci každý z nás.

V minulosti patřilo čtení mezi oblíbené zábavy. Muži i ženy rádi vzali do ruky knihu, zvláště za sychraného počasí či dlouhých zimních večerů. Tato tradice však již delší dobu upadá. Zdá se, že zájem o knihy klesá, a čím dál méně lidí pro zábavu zasedne s knihou.

To se samozřejmě projevuje i jinak. Například písemný projev se stává mnohem méně kultivovaný, najdeme v něm více pravopisných i gramatických chyb. Celková kultura i způsob vyjadřování také klesá. Rozhodně tedy není od věci se ptát, jak jsme mohli něco takového dopustit.

Pravdou je, že vinu za to nesou opět jen sami lidé. Přitom právě v dnešní uspěchané době by čtení bylo něco, čím můžeme svou mysl uklidnit a relaxovat. Bohužel, většina lidí se již neumí ponořit do psaného příběhu, a ani to nechce umět.

Důvodem je to, že máme spoustu jiných druhů zábavy, které nevyžadují takové soustředění a které nechávají náš mozek ve zrychleném tempu. Sem lze zařadit filmy – pokud zrovna nesedíme v kině, pak je mnohdy sledujeme jen na půl oka, máme je v podstatě jako jakousi kulisu. Tím nám klesá schopnost plně se soustředit na jednu věc.

To také často znamená, že člověk již není schopen si něco déle udržet v paměti. Pokud máme rozečtenou knihu a druhý den se k ní vrátíme, víme, co se tam doposud odehrálo. Tato schopnost se pomalu, ale jistě vytrácí, a je to také jednou z věcí, která odrazuje od čtení.

Proto bychom měli vést děti ke knížkám již od malička. Nenuťme je však číst něco, co nechtějí – ať se samy rozhodnou. Koneckonců, každý z nás si ze školy pamatuje povinnou četbu. Tu neměli rádi ani skutečně vášniví čtenáři, a u mnohých nakonec znamenala konec lásky ke čtení.

Je tedy důležité, abychom si v sobě tuto schopnost neustále pěstovali. Nejenže je to zdravé pro náš mozek, ale také nám to pomůže udržet se duševně svěží až do vysokého věku – a to chce přeci každý z nás.

V minulosti patřilo čtení mezi oblíbené zábavy. Muži i ženy rádi vzali do ruky knihu, zvláště za sychraného počasí či dlouhých zimních večerů. Tato tradice však již delší dobu upadá. Zdá se, že zájem o knihy klesá, a čím dál méně lidí pro zábavu zasedne s knihou.

To se samozřejmě projevuje i jinak. Například písemný projev se stává mnohem méně kultivovaný, najdeme v něm více pravopisných i gramatických chyb. Celková kultura i způsob vyjadřování také klesá. Rozhodně tedy není od věci se ptát, jak jsme mohli něco takového dopustit.

Pravdou je, že vinu za to nesou opět jen sami lidé. Přitom právě v dnešní uspěchané době by čtení bylo něco, čím můžeme svou mysl uklidnit a relaxovat. Bohužel, většina lidí se již neumí ponořit do psaného příběhu, a ani to nechce umět.

Důvodem je to, že máme spoustu jiných druhů zábavy, které nevyžadují takové soustředění a které nechávají náš mozek ve zrychleném tempu. Sem lze zařadit filmy – pokud zrovna nesedíme v kině, pak je mnohdy sledujeme jen na půl oka, máme je v podstatě jako jakousi kulisu. Tím nám klesá schopnost plně se soustředit na jednu věc.

To také často znamená, že člověk již není schopen si něco déle udržet v paměti. Pokud máme rozečtenou knihu a druhý den se k ní vrátíme, víme, co se tam doposud odehrálo. Tato schopnost se pomalu, ale jistě vytrácí, a je to také jednou z věcí, která odrazuje od čtení.

Proto bychom měli vést děti ke knížkám již od malička. Nenuťme je však číst něco, co nechtějí – ať se samy rozhodnou. Koneckonců, každý z nás si ze školy pamatuje povinnou četbu. Tu neměli rádi ani skutečně vášniví čtenáři, a u mnohých nakonec znamenala konec lásky ke čtení.

Je tedy důležité, abychom si v sobě tuto schopnost neustále pěstovali. Nejenže je to zdravé pro náš mozek, ale také nám to pomůže udržet se duševně svěží až do vysokého věku – a to chce přeci každý z nás.

V minulosti patřilo čtení mezi oblíbené zábavy. Muži i ženy rádi vzali do ruky knihu, zvláště za sychraného počasí či dlouhých zimních večerů. Tato tradice však již delší dobu upadá. Zdá se, že zájem o knihy klesá, a čím dál méně lidí pro zábavu zasedne s knihou.

To se samozřejmě projevuje i jinak. Například písemný projev se stává mnohem méně kultivovaný, najdeme v něm více pravopisných i gramatických chyb. Celková kultura i způsob vyjadřování také klesá. Rozhodně tedy není od věci se ptát, jak jsme mohli něco takového dopustit.

Pravdou je, že vinu za to nesou opět jen sami lidé. Přitom právě v dnešní uspěchané době by čtení bylo něco, čím můžeme svou mysl uklidnit a relaxovat. Bohužel, většina lidí se již neumí ponořit do psaného příběhu, a ani to nechce umět.

Důvodem je to, že máme spoustu jiných druhů zábavy, které nevyžadují takové soustředění a které nechávají náš mozek ve zrychleném tempu. Sem lze zařadit filmy – pokud zrovna nesedíme v kině, pak je mnohdy sledujeme jen na půl oka, máme je v podstatě jako jakousi kulisu. Tím nám klesá schopnost plně se soustředit na jednu věc.

To také často znamená, že člověk již není schopen si něco déle udržet v paměti. Pokud máme rozečtenou knihu a druhý den se k ní vrátíme, víme, co se tam doposud odehrálo. Tato schopnost se pomalu, ale jistě vytrácí, a je to také jednou z věcí, která odrazuje od čtení.

Proto bychom měli vést děti ke knížkám již od malička. Nenuťme je však číst něco, co nechtějí – ať se samy rozhodnou. Koneckonců, každý z nás si ze školy pamatuje povinnou četbu. Tu neměli rádi ani skutečně vášniví čtenáři, a u mnohých nakonec znamenala konec lásky ke čtení.

Je tedy důležité, abychom si v sobě tuto schopnost neustále pěstovali. Nejenže je to zdravé pro náš mozek, ale také nám to pomůže udržet se duševně svěží až do vysokého věku – a to chce přeci každý z nás.

V minulosti patřilo čtení mezi oblíbené zábavy. Muži i ženy rádi vzali do ruky knihu, zvláště za sychraného počasí či dlouhých zimních večerů. Tato tradice však již delší dobu upadá. Zdá se, že zájem o knihy klesá, a čím dál méně lidí pro zábavu zasedne s knihou.

To se samozřejmě projevuje i jinak. Například písemný projev se stává mnohem méně kultivovaný, najdeme v něm více pravopisných i gramatických chyb. Celková kultura i způsob vyjadřování také klesá. Rozhodně tedy není od věci se ptát, jak jsme mohli něco takového dopustit.

Pravdou je, že vinu za to nesou opět jen sami lidé. Přitom právě v dnešní uspěchané době by čtení bylo něco, čím můžeme svou mysl uklidnit a relaxovat. Bohužel, většina lidí se již neumí ponořit do psaného příběhu, a ani to nechce umět.

Důvodem je to, že máme spoustu jiných druhů zábavy, které nevyžadují takové soustředění a které nechávají náš mozek ve zrychleném tempu. Sem lze zařadit filmy – pokud zrovna nesedíme v kině, pak je mnohdy sledujeme jen na půl oka, máme je v podstatě jako jakousi kulisu. Tím nám klesá schopnost plně se soustředit na jednu věc.

To také často znamená, že člověk již není schopen si něco déle udržet v paměti. Pokud máme rozečtenou knihu a druhý den se k ní vrátíme, víme, co se tam doposud odehrálo. Tato schopnost se pomalu, ale jistě vytrácí, a je to také jednou z věcí, která odrazuje od čtení.

Proto bychom měli vést děti ke knížkám již od malička. Nenuťme je však číst něco, co nechtějí – ať se samy rozhodnou. Koneckonců, každý z nás si ze školy pamatuje povinnou četbu. Tu neměli rádi ani skutečně vášniví čtenáři, a u mnohých nakonec znamenala konec lásky ke čtení.

Je tedy důležité, abychom si v sobě tuto schopnost neustále pěstovali. Nejenže je to zdravé pro náš mozek, ale také nám to pomůže udržet se duševně svěží až do vysokého věku – a to chce přeci každý z nás.

V minulosti patřilo čtení mezi oblíbené zábavy. Muži i ženy rádi vzali do ruky knihu, zvláště za sychraného počasí či dlouhých zimních večerů. Tato tradice však již delší dobu upadá. Zdá se, že zájem o knihy klesá, a čím dál méně lidí pro zábavu zasedne s knihou.

To se samozřejmě projevuje i jinak. Například písemný projev se stává mnohem méně kultivovaný, najdeme v něm více pravopisných i gramatických chyb. Celková kultura i způsob vyjadřování také klesá. Rozhodně tedy není od věci se ptát, jak jsme mohli něco takového dopustit.

Pravdou je, že vinu za to nesou opět jen sami lidé. Přitom právě v dnešní uspěchané době by čtení bylo něco, čím můžeme svou mysl uklidnit a relaxovat. Bohužel, většina lidí se již neumí ponořit do psaného příběhu, a ani to nechce umět.

Důvodem je to, že máme spoustu jiných druhů zábavy, které nevyžadují takové soustředění a které nechávají náš mozek ve zrychleném tempu. Sem lze zařadit filmy – pokud zrovna nesedíme v kině, pak je mnohdy sledujeme jen na půl oka, máme je v podstatě jako jakousi kulisu. Tím nám klesá schopnost plně se soustředit na jednu věc.

To také často znamená, že člověk již není schopen si něco déle udržet v paměti. Pokud máme rozečtenou knihu a druhý den se k ní vrátíme, víme, co se tam doposud odehrálo. Tato schopnost se pomalu, ale jistě vytrácí, a je to také jednou z věcí, která odrazuje od čtení.

Proto bychom měli vést děti ke knížkám již od malička. Nenuťme je však číst něco, co nechtějí – ať se samy rozhodnou. Koneckonců, každý z nás si ze školy pamatuje povinnou četbu. Tu neměli rádi ani skutečně vášniví čtenáři, a u mnohých nakonec znamenala konec lásky ke čtení.

Je tedy důležité, abychom si v sobě tuto schopnost neustále pěstovali. Nejenže je to zdravé pro náš mozek, ale také nám to pomůže udržet se duševně svěží až do vysokého věku – a to chce přeci každý z nás.

Stát se v dnešní době řidičem auta není vůbec složité. To člověk nejdřív uspoří malé peníze, aby měl na autoškolu, pak tuto absolvuje, sežene větší peníze, aby si mohl nějaké to auto koupit nebo někdy aspoň vypůjčit, a už se může jezdit.

Vypadá to docela jednoduše, že? Ale je to takové?

V jistém ohledu ano, v jistém tomu ale nemusí být tak. Ve srovnání s dobami socialismu, kdy nebylo leccos, a tedy i automobily, často k sehnání a na nová auta se čekalo v dlouhých pořadnících, respektive se kupovaly na inzerát pochybné ojetiny za rovněž dost neúnosné částky, je dnes určitě líp, protože dnes už je u nás prodejců nových aut i autobazarů víc než dost a kolikrát se nám tito prodejci i vysloveně podbízejí, jenom abychom u nich nakoupili to, co nám nabízejí. Ale co se týká cen, není to dnes vlastně až tak moc odlišné od oněch časů; stále se tu prodávají vozidla za dost vysoké částky, které jen tak někdo z kapsy nevytáhne. Akorát bylo za oněch časů levněji, protože jsme byli současně žebráky ve srovnání s dneškem.

Rovněž provoz aut je dnes cenově odlišný. Dříve platili motoristé za pohonné hmoty poměrně dost ve srovnání s běžnými příjmy a zřejmě daleko dráž vycházely i pokuty za špatný stav vozidel, protože byly nedostatkové i náhradní díly, i dostupní automechanici, a tak se dělalo, co se dalo, aby to aspoň jezdilo. A dnes zase zaplatíme daleko víc za údržbu, která je sice mnohem dostupnější, ale také náročnější vzhledem ke složitosti nových vozů, které toho obsahují daleko víc než kdysi, za dálniční známky, technické prohlídky, povinné ručení atd.

A kdy se lidé projížděli lépe? Tehdy nebo dnes? To je také někdy těžké k zodpovězení. Protože socialistická vozidla nejezdila ani tak rychle, ani tak bezpečně a spolehlivě jako vozidla dnešní, a to nejen vzhledem ke stavu vozovek, ale zase jich tehdy nebylo tolik, a tak to jelo, na rozdíl od dneška, když jsou silnice často natolik plné aut, že se víc stojí v kolonách než jede.

Stát se v dnešní době řidičem auta není vůbec složité. To člověk nejdřív uspoří malé peníze, aby měl na autoškolu, pak tuto absolvuje, sežene větší peníze, aby si mohl nějaké to auto koupit nebo někdy aspoň vypůjčit, a už se může jezdit.

Vypadá to docela jednoduše, že? Ale je to takové?

V jistém ohledu ano, v jistém tomu ale nemusí být tak. Ve srovnání s dobami socialismu, kdy nebylo leccos, a tedy i automobily, často k sehnání a na nová auta se čekalo v dlouhých pořadnících, respektive se kupovaly na inzerát pochybné ojetiny za rovněž dost neúnosné částky, je dnes určitě líp, protože dnes už je u nás prodejců nových aut i autobazarů víc než dost a kolikrát se nám tito prodejci i vysloveně podbízejí, jenom abychom u nich nakoupili to, co nám nabízejí. Ale co se týká cen, není to dnes vlastně až tak moc odlišné od oněch časů; stále se tu prodávají vozidla za dost vysoké částky, které jen tak někdo z kapsy nevytáhne. Akorát bylo za oněch časů levněji, protože jsme byli současně žebráky ve srovnání s dneškem.

Rovněž provoz aut je dnes cenově odlišný. Dříve platili motoristé za pohonné hmoty poměrně dost ve srovnání s běžnými příjmy a zřejmě daleko dráž vycházely i pokuty za špatný stav vozidel, protože byly nedostatkové i náhradní díly, i dostupní automechanici, a tak se dělalo, co se dalo, aby to aspoň jezdilo. A dnes zase zaplatíme daleko víc za údržbu, která je sice mnohem dostupnější, ale také náročnější vzhledem ke složitosti nových vozů, které toho obsahují daleko víc než kdysi, za dálniční známky, technické prohlídky, povinné ručení atd.

A kdy se lidé projížděli lépe? Tehdy nebo dnes? To je také někdy těžké k zodpovězení. Protože socialistická vozidla nejezdila ani tak rychle, ani tak bezpečně a spolehlivě jako vozidla dnešní, a to nejen vzhledem ke stavu vozovek, ale zase jich tehdy nebylo tolik, a tak to jelo, na rozdíl od dneška, když jsou silnice často natolik plné aut, že se víc stojí v kolonách než jede.

Stát se v dnešní době řidičem auta není vůbec složité. To člověk nejdřív uspoří malé peníze, aby měl na autoškolu, pak tuto absolvuje, sežene větší peníze, aby si mohl nějaké to auto koupit nebo někdy aspoň vypůjčit, a už se může jezdit.

Vypadá to docela jednoduše, že? Ale je to takové?

V jistém ohledu ano, v jistém tomu ale nemusí být tak. Ve srovnání s dobami socialismu, kdy nebylo leccos, a tedy i automobily, často k sehnání a na nová auta se čekalo v dlouhých pořadnících, respektive se kupovaly na inzerát pochybné ojetiny za rovněž dost neúnosné částky, je dnes určitě líp, protože dnes už je u nás prodejců nových aut i autobazarů víc než dost a kolikrát se nám tito prodejci i vysloveně podbízejí, jenom abychom u nich nakoupili to, co nám nabízejí. Ale co se týká cen, není to dnes vlastně až tak moc odlišné od oněch časů; stále se tu prodávají vozidla za dost vysoké částky, které jen tak někdo z kapsy nevytáhne. Akorát bylo za oněch časů levněji, protože jsme byli současně žebráky ve srovnání s dneškem.

Rovněž provoz aut je dnes cenově odlišný. Dříve platili motoristé za pohonné hmoty poměrně dost ve srovnání s běžnými příjmy a zřejmě daleko dráž vycházely i pokuty za špatný stav vozidel, protože byly nedostatkové i náhradní díly, i dostupní automechanici, a tak se dělalo, co se dalo, aby to aspoň jezdilo. A dnes zase zaplatíme daleko víc za údržbu, která je sice mnohem dostupnější, ale také náročnější vzhledem ke složitosti nových vozů, které toho obsahují daleko víc než kdysi, za dálniční známky, technické prohlídky, povinné ručení atd.

A kdy se lidé projížděli lépe? Tehdy nebo dnes? To je také někdy těžké k zodpovězení. Protože socialistická vozidla nejezdila ani tak rychle, ani tak bezpečně a spolehlivě jako vozidla dnešní, a to nejen vzhledem ke stavu vozovek, ale zase jich tehdy nebylo tolik, a tak to jelo, na rozdíl od dneška, když jsou silnice často natolik plné aut, že se víc stojí v kolonách než jede.

Stát se v dnešní době řidičem auta není vůbec složité. To člověk nejdřív uspoří malé peníze, aby měl na autoškolu, pak tuto absolvuje, sežene větší peníze, aby si mohl nějaké to auto koupit nebo někdy aspoň vypůjčit, a už se může jezdit.

Vypadá to docela jednoduše, že? Ale je to takové?

V jistém ohledu ano, v jistém tomu ale nemusí být tak. Ve srovnání s dobami socialismu, kdy nebylo leccos, a tedy i automobily, často k sehnání a na nová auta se čekalo v dlouhých pořadnících, respektive se kupovaly na inzerát pochybné ojetiny za rovněž dost neúnosné částky, je dnes určitě líp, protože dnes už je u nás prodejců nových aut i autobazarů víc než dost a kolikrát se nám tito prodejci i vysloveně podbízejí, jenom abychom u nich nakoupili to, co nám nabízejí. Ale co se týká cen, není to dnes vlastně až tak moc odlišné od oněch časů; stále se tu prodávají vozidla za dost vysoké částky, které jen tak někdo z kapsy nevytáhne. Akorát bylo za oněch časů levněji, protože jsme byli současně žebráky ve srovnání s dneškem.

Rovněž provoz aut je dnes cenově odlišný. Dříve platili motoristé za pohonné hmoty poměrně dost ve srovnání s běžnými příjmy a zřejmě daleko dráž vycházely i pokuty za špatný stav vozidel, protože byly nedostatkové i náhradní díly, i dostupní automechanici, a tak se dělalo, co se dalo, aby to aspoň jezdilo. A dnes zase zaplatíme daleko víc za údržbu, která je sice mnohem dostupnější, ale také náročnější vzhledem ke složitosti nových vozů, které toho obsahují daleko víc než kdysi, za dálniční známky, technické prohlídky, povinné ručení atd.

A kdy se lidé projížděli lépe? Tehdy nebo dnes? To je také někdy těžké k zodpovězení. Protože socialistická vozidla nejezdila ani tak rychle, ani tak bezpečně a spolehlivě jako vozidla dnešní, a to nejen vzhledem ke stavu vozovek, ale zase jich tehdy nebylo tolik, a tak to jelo, na rozdíl od dneška, když jsou silnice často natolik plné aut, že se víc stojí v kolonách než jede.